Upřímně se přiznávám, že jako osoba narozená ještě před listopadovou revolucí, mám ke svátku sv. Valentýna trochu rezervovaný postoj. Nemůžu se ubránit dojmu „importovaného svátku“.  A v souvislosti s tím mi naskočí epizoda ze seriálu Simpsonovi, kde si „markeťáci“ vymysleli uprostřed srpna svátek lásky kvůli klesající křivce prodejů během léta a ve žluté rodince to skončilo nákupem zbytečných a nesmyslných dárků a kauzou přetékajícího odpadkového koše.

Teď vážně – je pravda, že Češi mají k Valentýnu vztah jen někteří, a to většinou ti mladší. U nás slaví svátek zamilovaných asi čtvrtina populace. Muži pak utratí za dárek přibližně 750 korun, ženy pak asi 600 korun. A vzhledem k neustávající pandemické situaci se dá očekávat, že lidé budou spíše slavit s dárkem doma než v restauracích nebo formou eurovíkendu v Paříži nebo Římě. Také se část zákazníků přesunulo z kamenných obchodů do prostředí on-line. Takže pro prodejce květin, čokoládových pralinek, šperků, papírových přáníček a vonných svíček nastává obrovská příležitost investovat do toho „být vidět“.

Nejsme zvyklí na přeslazené růžové výlohy plné srdíček, na které bychom zakopávali na každém kroku, jako ve Velké Británii nebo USA. Právě proto teď může výše zmíněný segment uchopit tuto výzvu, více či méně nákladně zviditelnit svoje produkty.  A myslím si, že těm se zdařilými instalacemi se povede nejen upevnit vztah se svými věrnými spotřebiteli, ale mají i velkou šanci oslovit nové, potenciální zákazníky, kteří navzdory svoji (mírné) averzi k zamilovaným nákupům na povel, by mohli obměkčit svoje srdce a peněženky uprostřed chladného února. Vzhledem k tomu, že podle statistik prodeje valentýnských dárků každý rok pomalu, ale jistě rostou, je jejich šance uspět o něco vyšší. Je jisté, že potenciál změnit nákupní zvyklosti nakupujících týkající Valentýna je velký a možná pro některé stále skrytý. Byla by škoda toho nevyužít.